V květnu kvete každému

Zvláště zahrádkářům všechno jen kvete v květnu pod rukama. Spíš kdysi kvetlo. V několika posledních letech se objevili ti velcí plži španělští, kteří nemají u nás přirozené nepřátele a rozmnožují se po dešti přímo nehorázně a geometrickou řadou. Mamce sežrali téměř celý výsev. Mrkev, řepu, kytky a chuť ještě něco kdy sázet. Přímo jí to deptá, a proto jim sype granule či piliny s lógrem, kudy chodí.
Její tvář ale naštěstí rozkvetla díky sedmiletému vnoučkovi, když uondaná viděla ještě spoustu práce a tělo už neposlouchalo. Malý Pavlíček totiž na dvoře křičel: „ Já nemám práci, já chci práci, já budu taky pracovat!“ Slyšela jsem to přes troje dveře až do kuchyně. Takové to bylo budovatelské nadšení.
Nakonec rozkvetlo i mě a dokonce na mně. Kouzelný holubinec mi spadl shůry půdy stodoly, přímo na hlavu. Beru to jako pozdrav pozdního jara. Po mrtvičnatém stavu jsem se zase dala dohromady až ve vaně a vzteky si vzpomněla na dávno zapomenutý kuchařský recept.
Pomsta bude sladká. Upeču holoubata á la bažant!