Štědrovečerní kalamita

Štědrovečerní kalamita

Když švagrová tiše špízovala klíčovou dírkou u dveří koupelny, zajímala jsem se, co se tam děje zajímavého. „Jdi plyč. Pavlík s kapšíkem šám!,“ prý důrazně prohlásil dvouletý synovec, vyjevila mi.
„Cože, koupají se společně?“ Horečně jsme uvažovala, zda se zbylá ryba zaživa v bublinkách málem uvařila, či Pavlík zfialověl zimou.
Konverzovali tedy o samotě. Kapřík mu zdatně kontroval, nejenže neustále otvíral nová témata ale i vesele mrsknul ocasem, aby svá slova náležitě potvrdil. Naštěstí každý obýval své teritorium a dostat je z něj byl přímo nadlidský výkon. První se umoudřil Pavlík. Když konečně se scvrklými prstíčky vylezl z vany i kapr v kýblu viděl, že se mu uvolnil větší prostor. V koupelně to vypadalo jako při potopě.
Pája vyplul vítězoslavně z koupelny na Arše Noemově v podobě vaničky až do postýlky, kapr na pekáči do trouby.
Naštěstí pod námi nejsou sousedi, ale kamení neúrodné Vysočiny.