O praní a o kytičkách

Každý z nás máme jiný adaptační rituál po příjezdu z dovolené, ale v praktických věcech se shoduje. Musíme vyprat, uklidit, zalít květiny.

I já odjížděla do lázní se smíšenými pocity, jak to přítel měsíc zvládne v domácnosti. Po společném návratu z dovolené jsem ve čtvrtek upečené kuře jedla v neděli. Trval na tom, že to jedno stehno schovával pro mne a dokonce v troubě ani nespálil a sám si vzal sardinky v oleji. Byl džentlmen. Já jsem si chvílemi sice připadala jako popelnice, ale jeho schopnost podělit se o poslední sousto, jsem oceňovala.

Pavel byl spíše lepší Mičurin, než pradlenka. Nejenže mu nezežloutly orchideje jako před lety, jedna dokonce rozvila poupata. Vykvetla mu dokonce Aglaonema proměnlivá, s krásně zbarvenými listy, o které jsem vůbec netušila, že také kvete.
Zato když jsem párovala ponožky z jeho praní, nastal problém, který jsem vyřešila až po mém prvním vyprání. Pravda, nezvolil sice při svém každodenním oblékání kombinaci kontrastní bílé a černé ponožky, ale na jeho obranu musím říci, že zvolil tón v tónu. A tak nosil černou fusekli v kombinaci s tmavošedou, či tmavomodrou. Zas tak výstřední nebyl. Teenagerku jsem viděla na pěší zóně v nadkolenkách, které byly každá jinak barevná i pruhovaná. U supermarketu jsem potkala mladou paní se čtyřletou dceruškou se slušivými růžovými holínkami. Mamince pak ladily kanárkově žluté, i s přezkou ke kabelce. Bylo totiž po dešti. V módním krátkém černém bolerku s mašlí vypadala jak sportovní manekýna z olympijského zahajovacího ceremoniálu. Takže vlastně zapadl v davu.

Ale ani já jsem nebyla lepší v úklidu než on v aklimatizačním týdnu. Třetí den po dovolené jsem si koupila 10 kg meruněk a při dělání džemu a zavařování, jsem udělala větší binec v bytě, než byl po mém návratu z lázní.