velikost písma malá střední velká
Vaše příběhy
…a opět sláva české kuchyni; Pavlíkovy lázně
Autor: Lenka Sedmíková…a opět sláva české kuchyni
Mé lekce zdravé výživy dostávají vážné trhliny.
„Víš, vaříš moc dobře, některá jídla jsem do té doby ani nejedl, ale mě už lezou kosti z kalhot a já bych si tak dal bůček nebo řízek se salátem,“ kňourá ten můj zoufalec.
A tak víkend proběhl ve znamení tradiční české kuchyně v podobě pro něj chuťové pohádky v trojobalu. Aby toho nebylo dost, hned v pondělí znovu zakoupil maso. Když jsem ho večer porcovala, díval se na budoucí přírodní plátky z krkovice s kořením zálibněji než na mé nohy.
„Ty jsou tak krásné,“ velebil je zasněně a dokonce se díky tomu zamilovanému pohledu dokonale probral z podvečerní dřímoty. Začala jsem žárlit na ten kus flákoty.
Stárne mi, starouš, stárne.
Přístupna dialogu i jakékoliv konstruktivní kritice, začala jsem u sebe. Ale vždyť mám jen 2.3 bodu nad BMI index! A tak začínám cvičit, protože studená večeře a teplá postel se mění v opak.
No uznejte, kdo to má stihnout studovat při zaměstnání a být zároveň vzorná Hausfrau?
Pavlíkovy lázně
Červen, vše vylézá z děr ven, to je téma letošního červnového Literárního kabaretu Pokuk 2011. I můj synovec vytáhl paty z té naší díry, jak se někdy říká malým vesničkám, kde lišky dávají dobrou noc. Měl v zimě oboustranný zápal plic a kašel se mu často vracel, dostal tedy komplexní lázeňskou léčbu v Jeseníkách. Už když ho maminka balila, přiznal se mi: „Teto, já bych jel radši s tebou do Brna.“ Měl totiž v živé paměti loňský prázdninový týdenní výlet do moravské metropole. Viděl kvést leknín královský, na jehož počest se koná v Botanické zahradě i jazzová slavnost, vyškovský Dinopark a z mamuta v Anthroposu byl vyloženě nadšen. S tím plyšovým usíná dodnes.
Je v první třídě, ale protože šel do školy o rok později a do školky jsme ho dávali alespoň na přípravu pro předškoláky, chodil do ní totiž velmi nerad a bez srdceryvných nářků a slziček se to neobešlo, není až tak zvyklý na velký kolektiv dětí. Tušila jsem tedy problémy, které opravdu nastaly. Mamce plakal do telefonu téměř 3 týdny obden, že se mu stýská a mě pokaždé, když jsem mu dvakrát týdně volala. Bylo mi ho velmi líto a tak jsem mu nabídla, že za ním přijedu a strávím s ním posledních dvanáct dnů až do jeho odjezdu. „Opravdu bych chtěl, abys přijela,“ zopakoval mi, „a budeš za mnou chodit každý den?“, zněla prosebná otázka, která málem rozbrečela i mne. A to jsem ještě nevěděla, že ho tam šikanuje dokonce stejně starý chlapec. Pavlíkův tatínek pracuje v třísměnném provozu a ani matka nedostala volno. Bylo rozhodnuto. Pojedu já.
A tak den co den, po návštěvě školy i procedurách jsme byli aspoň na dvě hodiny spolu. „Co kdybychom spolu s kamarádkou vyrazili na ochutnávku zdejších léčivých pramenů, bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic,“nadhodila jsem výlet. „Teto, já bych chtěl být s tebou sám,“ povídá mi smutně.
A tak jsme spolu navštívili muzeum Vincenze Priessnitze, hrad Sovinec a až v neděli před úterním odjezdem vzal kamarádky na milost a šli jsme ve čtyřech na krasové Jeskyně Na Pomezí. I když na zpáteční cestě celkem šestikilometrové túry po rovince už skuhral, že ho bolí nožičky, den poté se ptal, kdy půjdeme zase…
A můj nejkrásnější zážitek? Šli jsme po kolonádě, vzal mě za ruku, schoval do ní tu svou a povídá: „Teto, já jsem tak rád, že jsi tu se mnou, teď mi to bude ubíhat víc…“a upřel na mě ta svoje vděčná, hnědá očička.
Před odjezdem z Brna sice úklid v domácnosti poněkud skomíral a možná jsem ztratila výhledově i zajímavou práci, absolvovala jsem rehabilitaci i magnetoterapii v lázních kvůli bolestem v zádech, jejichž příčinou je nošení těžkých věcí i nákupů a esovitá skolióza zezadu i z profilu, takže má páteř připomíná spíše paragraf v 3D provedení… Ani přítel nesouhlasil s mou nečekanou dovolenou, jako elektromontér byl i světoběžník, navštívil díky své profesi celý arabský kontinent a některé evropské země a nemohl tudíž pochopit, že někdo je prostě nejšťastnější doma, prý ho zbytečně rozmazlujeme.
Přesto všechno jsem vnitřně cítila, že jsem ve správný čas na tom nejsprávnějším místě na světě.