Dva naháči na třešni

Odmalička jsme vyrůstala na venkově a brzy jsem musela pomáhat rodičům starat se o naše zvířectvo.

A že jsme domácích zvířat neměli málo! Slepice, kočky, psa, králíky, kozu, prasata, kachny... Jen co jsem přišla ze školy, odložila tašku a šla jsem napást naši krávu na nedalekou paseku, kde měl můj táta včelín. A tak to šlo každý den, až do mých patnácti let, kdy jsem nastoupila na střední školu, musela jsem dojíždět a domů se vracela až k večeru. To jsem pak stíhala pomáhat jen o víkendu.

Rychle na strom!

Ve svých sedmnácti letech jsem se poprvé zaláskovala. Petr vyrůstal ve městě, kde jsem studovala, a já se po čase rozhodla představit ho rodičům. Pozvala jsem ho na oběd a oba jsme z té první návštěvy byli trochu nervózní. Ale dobře to dopadlo, naši byli vstřícní a Petr se u nás cítila jako doma. Po obědě jsem vzala Petra na procházku na paseku, kde jsem jako malá holka pásla naši krávu. Vyprávěla jsem mu svoje zážitky z dětství, přitom jsme procházeli pasekou, sluníčko krásně svítilo a tráva pěkně voněla. „Co kdybychom si na chvíli sedli?" navrhl Petr a já  souhlasila. Za chvilku už jsme se v objetí líbali. A umíte si to představit, mladí a zamilovaní, za chvíli už jsme leželi v trávě nazí a věnovali se jeden druhému. „Neslyšel jsi něco?" zbystřila jsem náhle. „Ne, snad jen cvrčky," řekl Petr a snažil se mě dál líbat a hladit, ale já se posadila a pátravě se rozhlížela kolem. A už to uslyšel i Petr. Mírné funěné, chrochtání a dupot. „Divočák! Tamhle je!" ukazoval Petr a já vystřelila jako šíp. V letu jsem popadla jen kus oblečení a mazala jsem pryč! „Rychle na strom!" zavelel Petr a oba jsme zamířili k nedaleké třešni. Jako malá jsme na stromy lezla bez problémů a kupodivu jsem to hravě zvládla i teď! Musel na nás být srandovní pohled - dva naháči se sápou do větví! Chvíli jsme tam poseděli, vydýchali se a najednou se na pěšině pod námi objevil můj táta. Mířil si to ke svému včelínu a díval se přímo na nás. Krve by se ve mně nedořezal! „Co to tam děláte?" zavolal na nás udiveně. „Třešně už jsem dávno otrhal!"

To že jsme jaksi bez oblečení taktně přehlédnul. Nebo si toho opravdu nevšiml? Těžko říct, my jsme jen zaraženě seděli, celí špinaví, odření a neupravení a pak jsme oba vyprskli smíchy a smáli se na celou paseku. Táta naštěstí nebyl víc zvědavý, odkráčel ke včelkám a my si tuhle historku nechali pro sebe. Aspoň máme dnes, kdy už jsme s manželem Petrem dávno v důchodu, na co vzpomínat. Máme tři děti, 4 krásná vnoučátka a plný dvůr zvířat!

Jarka, jižní Morava

Ilustrační foto: Thinkstock