Diskuze

Taky jsem byl ten den v Brně a ten hukot letadel dosud mi zaznívá. Děkuji LM, že aktivně reagovali na dění v ulicích v rozhlase a upozorňovali, abychom nezasahovali, pokuď tu nechceme Maďarsko 1956

Jako mnozí jiní i já jsem se po delším rozhodování rozhodla, že vám napíšu můj hořkolsadký příběh z 21.srpna roku 1968.Dostali jsme s manželem nový byt a bydleli jsme v něm akorát necelý měsíc.
Tehdy, coby 22letá maminka,malé dcerky,jsem se ráno před 6 hodinou probudila zásluhou místního rozhlasu,kde začala hrát smuteční hudba a my se dozvídali co se vlastně děje.
Naši dceři bylo 10 měsíců a snažila se chodit za pomoci druhých Najednou se ozval hrozný hluk a pod okny nám začaly jezdit tmavé tanky.Chtěla jsem se podívat z okna,ale sotva jsem pohla záclonou,už hlavěň kulometu na mne začala směrovat. Záclonu jsem tedy spustila,aby nezačali střílet.S hrůzou jsem přemýšlela,co bude dál,protože jsem byla znovu těhotná. Co bude s máni a co s dětmi jestli bude válka?Vzala jsem dceru do náručí a tiskla ji k sobě a přemýšlela co dál.Hluk v okolí ustal a já jsem dcerku postavila na zem a šla se znovu podívat z okna co se děje.Z očí mi kapaly slzy, když najednou dcera řekla -mami a rozběhla se sama za mnou. V tu chvíli jsem se jsem se i usmála.Konečně se jí to podařilo- chodí sama. Tak si 21.srpna dodnes pamatuji jako hrozný den, ale taky jako den,kdy dcera poprvé začala sama chodit .
A druhé dítě syn, ten se narodil o tři týdny dříve. Nevím,zda to bylo stresem nebo nám koza sežrala kalendář. Syn nám dal pak zabrat.Měl obrácený den a noc S ohledem na sousedy jsem s nim musela být vzhůru já, protože manžel musel chodit do práce. Dcera vstávala v 5 ráno a já jsem pak veškerou domácí práci a opatrování dětí dělala dá se říct v polospánku. Ale děti, dnes už padesátileté, mají své rodiny, vnoučata a my tím pádem jsme se dočkali i pravnoučat.
Zdraví vás evnavr@centrum.cz