velikost písma malá střední velká
Diskuze
Srpen 1968
Na toto téma mně napadlo napsat,po přečtení článku na seznamu -paní, po událostech z 21 srpna nemůže dodnes slyšet ruštinu.Já byla tenkrát dá se říct dítě (12 roků),a dodnes když letí nízko letadlo,tak mám svíravý pocit.Ráno 21. 8. lítaly letadla nad naším domem jedno za druhým na letiště (brno),a potom to dunění tanků a celé kolony.Zastavili v obci,viděli pumpu s vodou.Stáli jsme schovaní za záclonami v oknech,ruští vojáci se samopalama v rukách bedlivě pozorovali okolí,kdyby se něco hnulo.Nevím kdyby někdo vyšel ven,nebo odhrnul záclonu...Tehdy jsem nechápala,bála jsem se.
Taky jsem byl ten den v Brně a ten hukot letadel dosud mi zaznívá. Děkuji LM, že aktivně reagovali na dění v ulicích v rozhlase a upozorňovali, abychom nezasahovali, pokuď tu nechceme Maďarsko 1956
Jako mnozí jiní i já jsem se po delším rozhodování rozhodla, že vám napíšu můj hořkolsadký příběh z 21.srpna roku 1968.Dostali jsme s manželem nový byt a bydleli jsme v něm akorát necelý měsíc.
Tehdy, coby 22letá maminka,malé dcerky,jsem se ráno před 6 hodinou probudila zásluhou místního rozhlasu,kde začala hrát smuteční hudba a my se dozvídali co se vlastně děje.
Naši dceři bylo 10 měsíců a snažila se chodit za pomoci druhých Najednou se ozval hrozný hluk a pod okny nám začaly jezdit tmavé tanky.Chtěla jsem se podívat z okna,ale sotva jsem pohla záclonou,už hlavěň kulometu na mne začala směrovat. Záclonu jsem tedy spustila,aby nezačali střílet.S hrůzou jsem přemýšlela,co bude dál,protože jsem byla znovu těhotná. Co bude s máni a co s dětmi jestli bude válka?Vzala jsem dceru do náručí a tiskla ji k sobě a přemýšlela co dál.Hluk v okolí ustal a já jsem dcerku postavila na zem a šla se znovu podívat z okna co se děje.Z očí mi kapaly slzy, když najednou dcera řekla -mami a rozběhla se sama za mnou. V tu chvíli jsem se jsem se i usmála.Konečně se jí to podařilo- chodí sama. Tak si 21.srpna dodnes pamatuji jako hrozný den, ale taky jako den,kdy dcera poprvé začala sama chodit .
A druhé dítě syn, ten se narodil o tři týdny dříve. Nevím,zda to bylo stresem nebo nám koza sežrala kalendář. Syn nám dal pak zabrat.Měl obrácený den a noc S ohledem na sousedy jsem s nim musela být vzhůru já, protože manžel musel chodit do práce. Dcera vstávala v 5 ráno a já jsem pak veškerou domácí práci a opatrování dětí dělala dá se říct v polospánku. Ale děti, dnes už padesátileté, mají své rodiny, vnoučata a my tím pádem jsme se dočkali i pravnoučat.
Zdraví vás evnavr@centrum.cz
